Kraťasy 6

Blog přináší šestou várku Kraťasů, možnost pro všechny zúčastnit se hlasování a zkusit tak posunout někoho vybraného do výběrové pětadvacítky.

026

Lukostřelec

Krčil se na vrcholu věže a prohlížel si náměstí hluboko pod sebou. Skrytý, neviděný. Hledal cíl.

   Konečně je spatřil. Napjal tětivu a pečlivě zamířil.

   Nepospíchal.

   Nebyl ukvapený.

   Prsty pustily tětivu a šíp se vyřítil na svůj cíl. Do chlapcových zad se zabořil až po opeřený konec; s obrovskou razancí projel jeho tělem a probodl i dívku, která stála proti němu.

   Oba zůstali stát jako přimražení. Jeden se vpíjel do očí toho druhého s výrazem naprostého ohromení.

   „Oba najednou! Jsem dobrej!” zahulákal nadšeně Amor.

027

Monstrum

Za vše mohla náhoda. Alespoň jsem si to nalhával.

   Za to že jsem byl odvelen na východ…

   Že jsem skončil u komanda smrti…

   Že jsem se stal monstrem…

   Stovky těl. Ženy, dívky, stařeny a staříci. Děti, miminka.

   Židé...

   Všechny mé skutky, jakkoli hrůzné, se slévaly do monotónní nudy. Prosby a zoufalé slzy ve mně nevyvolávaly naprosto nic. Možná jen vztek, že mě ti lidé zdržují.  

   Stál jsem na břehu řeky. Slunce zářivě jiskřilo na hladině, nad níž se vznášely vážky.

   „Zastřel konečně tu svini!“ zahulákal na mě Franz a vesele na mě zamával flaškou šnapsu.

   Měl jsem dost upito, přesto jsem pocítil neodolatelnou žízeň.

   Přede mnou stála dívka. Zády ke mně. Nemohla být starší než moje drahá Elsa, která mi svým pečlivým rukopisem pravidelně sděluje, jak je na tatínka, hrdinně bojujícího na východní frontě, pyšná. Odpovídat na její dopisy bylo stále těžší.

   „Tak už jí střel!“ ozval se znovu Franz a znaveně se opřel o náklaďák.

   Žoviálně jsem se na něj zašklebil a zamířil na dívčin týl.

   „Umíš plavat?“ Nevěděl jsem, proč se na to ptám.

   Dívka přikývla, nebo jsem si to jen nalhával?

   Naleštěnou holínkou jsem ji skopl do vody.

   Plavala pryč. Zběsile přitom máchala rukama.

   Vystřelil jsem a opile se přitom zapotácel. Kousek od dívky se zvedl gejzír vody. Dál jsem střílel vedle ní a přihrával opilost.

   Zachrání mě jeden ušetřený život?

   Myslím, že ne…

028

Narození děťátka

„Co o ní víme?“ ptal se lékař a klusal vedle lůžka.

   „Nic moc. Lidi ji našli v průchodu. Už rodila. Česky neumí, doklady nemá. Podle mě je to rumunská žebračka…“

   Žena si držela vzduté tvrdé břicho. Nelidsky zavřeštěla.

   „Děkuju. My už to převezmeme.“

   Zajeli s lůžkem na sál. Jedna sestra přikládala na ženina ústa kyslíkovou masku, druhá vyhrnula špinavé sukně.

   „Pane doktore…“ špitla.

   „Ježíši! Dítě už jde ven. To jste měla tip ťop, maminko,“ pokusil se povzbudivě usmát.

   Žena však opět zaječela a něco mumlala ve svém jazyce.

   „Tak maminko, zatlačte. A dýchejte si,“ naznačoval lékař dýchání. Žena ho však v agonii nevnímala. Místo toho divoce vrtěla hlavou.

   „Musíte tlačit, krucinál!“ okřikl ji doktor. „Už vidím hlavičku!“

   Žena zavyla bolestí a z koutků očí se jí rozlily krvavé slzy. Ztratila vědomí a krev jí zatím stékala po vysokých lícních kostech.

   Kdyby se umyla, vypadala by vznešeně, blesklo doktorovi hlavou a sám nechápal, jak může myslet zrovna na tohle.

   Vyloupla se hlava.

   Pak jedno ramínko i s ručičkou. Ručka se pohnula a zapřela se.

   Děcko se samo tlačilo ven.

   Lékař se nehýbal, nemohl od toho výjevu odtrhnout oči. Dítě mělo venku obě ručičky a mocně zabíralo, aby uvolnilo zbytek těla z vagíny. Šlo mu to ztěžka.

   Lékař si jen vzdáleně uvědomoval, že porodní asistentka ječí. Druhá se bezvládně skácela na zem. 

   Děťátko se na něj podívalo a usmálo se. Odhalilo droboučké ostré zoubky.

  „Budeš na mě jenom čumět, nebo mě vytáhneš?" zeptalo se věcně.

029

Bez fetu, cigaret a piva nežerem ale…

Nefetující feťáci po projetých maturách na Fermetráku, po vykouřených vztazích.

Nekouřící kuřáci po probdělých nocích s medvědy na prsou. Po asmatických dětech v alergických čekárnách. Po zažloutlých rozích pokojů. Po mrznutí na balkonech.

Nepijící alkoholici po odeslání sms všem, po podepsaných smlouvách, po dluzích, po nezaplacených alimentech, po pokreslených a popsaných papírech. Dobře hořících. Po zapomínání.

Nežeroucí jedlíci po nevyšláplých kopcích, neobutých bot, po tukových boulých po tělech, po opovržlivých pohledech. Po špatných zprávách doktorů.

Bez sexů po rakovinách prostat, vaječníků, po nákazách.

Neříkající nejde to, chtějící.

Nefetující, nekouřící, nepijící,nepřežírající se žijí….

Nespokojení, nesebevědomí, zakřiknutí, pohodlní, nezodpovědní a líní fetují, pijí, kouří a žerou.   

Jíst znamená nemít hlad.  

Jíst není fet, cigareta, pivo ani zmrzlina.

….a co sexy? 

030

Třídní sraz

„Nasedni, Karle, svezu tě domů, stejně ti nic nejede, pojď, projedeš se super bourákem!“ „Raději ne, Jardo, pil jsi…“ „No a to je celý tvůj problém, Karle, ty jsi ze všeho podělanej, sedej, je to kousek, pojede i Franta, viď Fando“.

„Víš, jedno nechápeme, byl jsi vždy premiant třídy, s nejlepším prospěchem a pořád děláš obyčejného mistra v zapadlé fabrice, podívej na mě a Frantina, průměr až podprůměr, teď vlastníme prosperující firmy, nejmodernější fára, baráky, mladé, čupr baby…“„A ty jsi stále s Marunou - od patnácti, bez auta, ve staré chalupě po vašich, no neříkej, že jsi v pohodě…..“

„Kluci, zastavte, slyšíte, zastavte!!!“ „Co se děje, chceš čurací pauzu, Karle?“ Vždyť jsme na něco najeli, přejeli….“ „Zastavte přece!“

„Podívejte, má zraněnou nohu, hodně krvácí, chudák štěně, rychle dejte mi něco na převaz rány a odvezeme ho…..…“.„ Hrome, je to jen pes, nech ho tu, poradí si sám, já ho do auta neberu, budu mít vnitřek celý zasraný od krve, zítra jedu na jednání….“ „ „ Ale přece ho tu nenecháme, vždyť ho můžeme zachránit, já v každém případě zůstávám!“ „Víš co, Jardo, dej Karlovi hadr a reflexní vestu a nech ho tu s tím čoklem, nemá cenu se zdržovat“, vloží se do hovoru Franta.

Nastartovali bez Karla. V autě si dali malého frťana. „Ten Karel je ale vůl a volem zůstane, pak ať se nediví, že má holou prdel“, smáli se pobaveně.

O dvě hodiny později….

„Vy jste volal záchranku?“ „Jak se vlastně jmenujete?“. „Karel Vávra, kdybych jel s nimi, mohl bych je …“. „ Pane Vávro, kdybyste jel s nimi, byl byste také na místě mrtev. To auto dostalo ve velké rychlosti smyk, vjelo do protisměru a sám vidíte, že narazilo do betonového sloupu mostu, nikdo v autě neměl šanci. Pojďte, odvezeme vás na veterinární pohotovost, ať zachráníme aspoň toho vašeho nemocného rafíka“, položil Karlovi ruku kolem ramen mladý policista.