Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kraťasy 21

15. 12. 2014 8:00:00
Blog přináší dvacátou první várku Kraťasů, možnost pro všechny zúčastnit se hlasování a zkusit tak posunout někoho vybraného do výběrové pětadvacítky.

101

Pohádková

Město je potažené černým suknem.

Drak se utábořil na kopci a klade si požadavky.

Neodpaněnou princeznu, nebo zničí všechno plamenem.

A pár pytlů zlata, aby na stará křídla nemusel po žebrotě.

(Jak klišoidní zápletka!)

No jo, ale kde vzít poctivou princeznu?

I když – plastičtí chirurgové dokážou zázraky.

Bajaja už čurá do plen a členové Greenpeace sametově protestují u chátrajícího hradu.

Co se asi honí hlavou panu králi?

Je to provokace Moskvy!

Ne. Je to teroristická akce Islámského státu.

(Proto chtějí tu nezprzněnou babu!)

Vietnamci schovávají zboží, jako při celní razii a snaží se draka přesvědčit,

že neumějí česky.

Feťák si libuje, že to je fakt super úlet.

Alkáč ví, že najde azyl na záchytce.

Svědci Jehovovi se připravují na soudný den.

A já ...

Co já ?!

Barák mám pojištěný proti přírodním pohromám.

Cože?

Konec hodiny?

Vrátit tužky?

Ale paní psycholožko, ještě jsem chtěl napsat ...

102

Pět v restauraci aneb Dýško

On 1: „Zaplatím!“ Sakra, co mi to nese? Aha, v těch deskách je účet. Moc pěkný. Probírám peněženku, ale přesně to nemám.„Jak to funguje?“ ptám se jí. „Neboj se, oni ti vrátí,“ usmívá se na mě jako na idiota a přesně tak si připadám. Že jsem do takové nóbl hospody lezl! Nedá mi to a očima vyprovázím číšnici, která odnáší desky s mojí pětistovkou, ale za chvíli se vrací a pokládá je zpět na stůl. Rychle nakukuji, vrátila mi do koruny. To je fajn, vlastně se takhle nemusí dávat dýško, stejně to tady mají předražený. Ale jo, tak jasně, že tam něco nechám. Tohle si ještě vezmu. Stejně se kouká na ty dva u stolu vedle...

Ona 1: To snad není pravda. On si fakt myslí, že to nevidím? Tři koruny jim tam nechal, no bezva. Přichází číšnice a já klopím oči. To mám z toho, že... A vedle taky už platí. „Čtyřista šedesát pět,“ hlásí číšnice a starší elegán jí se slovy „šest set“ podává tisícovku. Sevře se mi břicho. Znovu blesknu po šťastné společnici onoho gentlemana, tentokrát roentgenovým pohledem. Asi v mém věku, drahý kostýmek, náročný účes, elegantní lodičky. Ti dva k sobě krásně ladí. Ach jo, uměla si vybrat. Číšnice dvakrát děkuje a přeje jim krásný večer.

Tak do téhle restaurace už nikdy.

On 2: Ani si toho nevšimla. Snažím se jako starej pitomec a proč? Stejně na ni dojem neudělám. Ke všemu mě zase začala pálit žáha. „Krásný večer vám přeji,“ číšnice nasadila VIP úsměv a v jejím dlouhém pohledu jako bych cítil i něco... Ale ne, to se mi asi jenom zdálo, už odchází... Hmm... Někdy sem musím zajít na večeři sám...

Ona 2: Tímhle mě chceš oslnit? Všichni chlapi jsou stejně trapní kohouti. Radši si prohlížím pár vedle, fascinují mě. Oba v džínách a teniskách, ale jí musí být aspoň jako mně. Sakra ty boty mě vážně tlačí, nejradši bych si je sundala. O kolik může být mladší? No o dost, ale syn to určitě nebude. Ach jo, uměla si vybrat. Ten kluk má pěknou figuru. Mrknu naproti sobě a představím si jeho pupek pod elegantní košilí... Jo tak ty se koukáš po číšnici?

Číšnice: Jo! Přesně vím, u kterého hosta se vyplatí desky vynechat. Snad si to dědula aspoň užije, fakt jsem pro něj udělala, co se dalo.

103

Vánoční dárek

Bílé vločky padaly na parapet a pomalu mizely, obloha přehrávala všechny odstíny modré a právě začínala přecházet do sytějších variant, když se rozsvítily pouliční lampy. V jejich záři získaly vločky pohádkový lesk. Kuba zvednul oči od televize a podíval se z okna v naději, že uvidí totéž. Ale venku byla jen šedivá mlha. Krásné třpytivé vločky patřily dnes jen do pohádky. Už aby Ježíšek aspoň přinesl dárky.

Martin ve škole říkal, že Ježíšek není, některé děti s ním souhlasily, jiné se začaly přít, Markéta dokonce začala brečet. Kuba mlčel a přemýšlel. Nevěděl, co si o tom má myslet. Doma se pak pustil do sepisování seznamu jako každý rok. Pro jistotu. Do dopisu pro Ježíška připsal i pár věcí pro mámu a pro tátu. Věděl totiž, že nikdo z rodičů vlastní dopis nepíše. A kdyby byl Ježíšek jako táta, lámal by si hlavu s tím, co koupit pro maminku a přitom by si vůbec nevšimnul, že máma už od prázdnin říká, jak krásně voní ten růžový parfém, co mají naproti v drogerii. A kdyby byl Ježíšek jako máma, řekl by si, že ten svítící šroubovák, co si táta vždycky prohlíží v letáku z železářství, je pěkná zbytečnost. Jedno přání ale Kuba do seznamu nenapsal.

Kuba namířil pohled zpátky na televizi, ale příběh už nevnímal. Nemohl se dočkat. Trvalo to celou věčnost, přesněji tedy tři minuty, než máma zavolala: „Večeře!“. Ještě nikdy do sebe nenaházel kapra se salátem tak rychle.

Konečně se mohl vrhnout na rozbalování dárků. Ze všech se radoval a stejnou radost viděl i v očích rodičů. Když rozbalil poslední dárek - vrtulník na dálkové ovládání, zaznamenal, že je máma překvapená. Vrhla tázavý pohled na tátu, táta se na oplátku tvářil nechápavě. Oba za chvíli odešli do kuchyně.

Kuba vešel, zrovna když máma rozčileně šeptala: „Kdo mu ten vrtulník teda koupil?“ Bez rozpaků odpověděl: „No přece Ježíšek!“ Po chvíli ticha máma zareagovala: „No jo, Ježíšek.“

Kubova pokladnička sice byla toho dne lehká jako peříčko, ale stejně lehké bylo Kubovo usínání. „Stálo to za to, vrátit našim do Vánoc Ježíška!“

104

Šmírák

Asi to znáte všichni. Nákupy a nejlíp samozřejmě ty vánoční, a v obchoďáku nedostatek místa k parkování. Tak jsem manželku vysadil co nejblíž a hledal autu místo. Byli jsme domluvení, že se pak setkáme u hader v Tesku. Tak se i stalo a Pavlu zahlídnu už z povzdálí zrovna, když si to s ramínkami směřuje k převlíkacím kabinkám. Ty jdou v schované v ústraní a u vchodu k nim je hlídala jakási paní, která si mě hodně prohlížela, když jsem kolení ní procházel bez jediného oděvu ke zkoušení.

Stál jsem před kabinkami, všechny zavřené, pokřikovat jsem nechtěl a mě nenapadlo nic jiného, než se u každých dvířek sehnout a podle bot a nohou svou vyvolenou zkusit poznat. Jaké že boty měla dnes?

Jenomže hlídací paní si mojí aktivity všimla a poněkud znejistila. V ten samý okamžik jsem i já vytušil, že moje chování nebylo až tak úplně standardní. Narovnal jsem se, na paní se vřele pousmál a dělal jakože nic.

Překvapeně zamračená paní se ale pořád divně tvářila a když jsem si myslel, že odešla za roh, u dvířek jsem začal nadskakovat, jakože Pavlu poznám podle vlasů. Ani to však nebyl dobrý nápad, o čemž mě záhy přesvědčila opět ta hlídací otrava, která mě za rohem asi tajně pozorovala. A co víc, odhodlala se jít ke mně!

„Pane, můžete mi laskavě vysvětlit, co to tady provádíte?“ nepřekvapila mě svou ostrou otázkou. Chvíli napětí jsem přerušil vskutku nesmírně vtipně.

„No co by, to jste nepoznala? Šmíruju tady, ne?“ snažím se být trapný do poslední chvíle. Paní ještě stačila vytřeštit oči, zalapat po dechu a dlouze se rozmýšlet se, co na to říct.

Tak rád jsem toužil po její reakci, ale nebylo mi přáno. Z kabinky číslo tři mě po hlase poznala Pavla a prý co tady vyvádím. Chňapla mě za ruku a táhla k sobě dovnitř.

„Pomóc, znásilnění!“ připadlo mi nesmírně vtipné sdělit paní na rozloučenou.

Až později mě napadalo, že že násilnění by bylo přesnější.

105

Ve spárech sbíječky

Soused rekonstruuje byt. Řádí doma se sbíječkou už skoro měsíc. Asi přesouvá koupelnu do obýváku, kuchyň na záchod a předsíň do ložnice, protože jinak si to nedovedu vysvětlit. Měl bych si připravit chleba a sůl, abych ho mohl uvítat, až k nám prorazí zeď. Možná se chce probourat i k důchodci, co bydlí nad ním, protože mezonetový byty jsou teď v módě. Všechno se tu třese, třeští mi z toho hlava, ten rachot se nedá snést.

Kdybych se aspoň mohl bránit. Na úřadě mi řekli, že soused má na rekonstrukci právo. A co moje právo na klid? To nikoho nezajímá! Člověk se v dnešní době může spolehnout jedině na sebe. Proto mě napadlo, že bych mohl sousedovi vypnout proud. Jističe máme na chodbě, dvířka jsou k nim otevřený, stačí jen vystihnout moment, kdy tam nikdo nebude, a pak utéct na půdu.

Dívám se kukátkem na chodbu. Vzduch je čistej, když nepočítám ty tuny prachu, co se valí od souseda. Teď nebo nikdy. Tiše a mrštně přibíhám ke skříňce, cvakám jističem a utíkám na půdu. Zvládl jsem to skvěle a nikdo mě neviděl. Jenže sbíječka řve dál! Jak je to možný? Že by byla benzínová?

Večer vynášejí z bytu nad sousedem mrtvého důchodce. Zabila ho elektřina. Prej mu někdo zapnul proud, zrovna když rozebíral zásuvku. Možná jsem si popletl patra a jističe. Jenže zkuste se soustředit v tom kraválu.

Sedím doma a čekám, až si pro mě přijdou. Soused dál řádí se sbíječkou. A přidal se i syn toho důchodce, co bydlel nad ním. Taky předělává byt. Celej se třesu. Tohle se fakt nedá vydržet.

21.jpg

Autor: Kraťasy | pondělí 15.12.2014 8:00 | karma článku: 8.30 | přečteno: 1267x

Další články blogera

Kraťasy

Kraťasy - Judgment Day :)

Tak bezva. Dostal jsem ocenění za Kraťasy a ... mám z něj radost.

29.4.2015 v 8:00 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 394 | Diskuse

Kraťasy

Kraťasy – a vítězem se stává…

... ještě to trochu prodloužíme, co říkáte? A proto: nejdříve se sluší poděkovat. Autorům za účast, hlasujícím čtenářům za zájem, sponzorům za ceny, redakci idnes.cz za mediální podporu a možnost zprostředkování této minipovídkové soutěže.

9.3.2015 v 10:00 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 1152 | Diskuse

Kraťasy

A jdeme do finále!

To vy jste zvolili svými hlasy semifinálovou pětadvacítku, kterou vám tímto rádi níže představujeme.

9.2.2015 v 8:00 | Karma článku: 11.35 | Přečteno: 2614 | Diskuse

Kraťasy

Prvnímu kolu Kraťasů zazvonil zvonec, ale ještě hlasujte!

Ano vážení příznivci, už je tomu tak. Od 13. října minulého roku do letošního 19. ledna jste se mohli mezi blogy setkávat se soutěžními minipovídkami.

23.1.2015 v 8:00 | Karma článku: 7.85 | Přečteno: 970 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Lucie Menclíková

Jak se mě ten nahoře snažil uplatit

Druhej den ráno naštěstí vůbec nevim, kde mi hlava stojí, zaspala jsem, a tak chvíli zmateně pobíhám po baráku, bleskurychle na sebe házim oblečení a sedám na kolo. Čeká mě pracovní pohovor.

25.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 345 | Diskuse

Marcela Valouchová

Utopie

Jel po rovné nové silnici. Na tmavém asfaltu bylo namalováno bílé značení. Ten kontrast ještě podtrhoval novotu silnice. Vyjel na polní cestu a zastavil. Pomalu vystoupil z auta.

25.9.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.16 | Přečteno: 120 | Diskuse

Josef Němec

Konečná

Návrat na místo, které si každý musí prostě zamilovat. Zapadlá vesnička Three Pines v kanadských horách ožívá díky L. Pennyové již popáté, pro české čtenáře tak není žádnou neznámou. Naopak našla si své fanoušky, které umí potěšit

24.9.2017 v 20:53 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 204 | Diskuse

Martina Mičková

Děti lze naučit bylinky i zábavně

„Pojď se podívat, víš, co je to za bylinku?“ Názorný způsob je jistě v pořádku, ale formou pohádky si děti pamatují léčivky i jejich účinky ještě lépe.

24.9.2017 v 6:52 | Karma článku: 5.59 | Přečteno: 157 |

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XIII.

Chvíle, kdy všechna slova jsou marná a nezbývá, než srovnat si účty ručně. Kdo s koho. Miloš versus Erik...

23.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.76 | Přečteno: 374 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1147

Psát budete vy :)

Devil.jpg

Devil.jpg

Formulář Microsoft Office 2010

Formulář Libre Office

 

Vaše texty bude posuzovat veřejnost a čtyři samozvaní porotci.

Za estrogen Štěpánka Bergerová a Lenka Chromá ... za testosteron Martin Hatala a Karel Boháček :)

 

SPONZOŘI

eReading

Karlovarský suvenýr

Pragoline

Agentura Mám Talent

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.