Kraťasy 23

5. 01. 2015 8:00:00
Blog přináší dvacátou třetí várku Kraťasů, možnost pro všechny zúčastnit se hlasování a zkusit tak posunout někoho vybraného do výběrové pětadvacítky.

111

Monolog

Jsem tu. Sedím tu. A ty přijdeš. Přijdeš těmito dveřmi a setkáš se s mojí maličkostí. Mám to v plánu se s tebou setkat a není to otázka, ani přání. Pouhé konstatování faktu. Jsem zvědavý, jak se budeš tvářit a co mi řekneš. Čekám a nemůžu se dočkat. Čekám, až tě uvidím. Nemůžu se dočkat, až spolu budeme hovořit. Máš to v životě složité? Soucítím s tebou. Jsi po náročném dni unavená? Opravdu? Ale nepovídej. Mladé vitální ženy jsou plné energie. Jestli tě to potěší, jsem unavený také. Nabitý diář není nic pro křehotinky, zvláště důležitá jednání. Samozřemě kvůli tobě. Co bych pro tebe neudělal, že? Jsi ráda? Skáčeš radostí? To je milé. Nebavíš se? To není můj problém. Toužím znovu spatřit tvoji tvář, pokrytou hnědými vlasy a pohrát si s nimi, nechat si je proklouznout mezi svými prsty a cítit jejich hebkost. Toužím se podívat do tvých hnědých očí, jak se budou dívat do těch mých a budou potichu žasnout. Jak strnule se budeš tvářit, až ti to povím, jak semkneš svoje rty do rovné linky a budeš hledat slova, co na to říct. Až se úžas promění ve vážnou obavu, jež vygraduje v strach, až se budeš tvářit jako nešťastné štěňátko, jako bys viděla před sebou přízrak, postavu z nejstrašidelnějšího hororu, která tě dohnala a ty nemáš možnost úniku. Omluvíš se mi nebo chceš být hlavní postavou apokalypsy? Pohromy, která se na tebe řítí, jako nevyhnutelný mezník v tvém životě, ale můžeš ji odvolat. Tak budu hodný. Nechám tě vybrat. Už brzy. Čekám na tebe, nejdřív si ale musím něco vyřídit. Nejsi bohužel jediný puntík v mém seznamu krátkodobých plánů, který potřebuji škrtnout. Neboj, dočkáš se, přijdeš na návštěvu. Dopředu vím, že pozvání neodmítneš.

112

Ráno po osmé

Božka z naší kanceláře má ustavičně problémy. Každé ráno finišuje a než doběhne, pořádně se zadýchá. Tuhle, zrovna po neděli, běží celá uřícená nahoru po schodech a narazí na šéfa. „Copak, Božka, copak? Ujel vám vlak? Pokud je mi známo, do práce chodíte pěšky.“ “Pane vedoucí, já mám dnes takový pech. Už jsem stála s děcky u dveří, když se to stalo. Verunka se mi pos.... Co jsem měla dělat? Musela jsem ji převléct. Chvíli to trvalo, a tak mi to nevyšlo.“ Vedoucí, zvyklý respektovat problémy zaměstnaných matek, pokyvuje hlavou: „No, pro tentokrát snad...“ Příští den, věřte nebo nevěřte, se situace opakuje. Pracovní doba začíná v osm, hodiny ukazují osm deset - když se Božka přiřítí. A ze dveří, jako naschvál, vychází šéf. „Pane vedoucí, vy mi to nebudete věřit, ale tentokrát zase Bohoušek. Už jsem byla na chodbě, když se mi kluk zabouchl v bytě - i s klíči. Byla jsem z toho nanic. Až teprve soused mi dveře otevřel - ještě štěstí, že byl doma. Je mi to trapné, ale opravdu jen kvůli Bohouškovi jsem to zase nestihla.“ Šéf se mračí, ale nakonec zase přimhouří oko, ale prý - “ať se to už víckrát neopakuje!“ Je zase ráno po osmé a Božka se krade chodbou jako zloděj. A jako z udělání, dveře šéfovy pracovny jsou dokořán. „Božka, nechtějte ze mne zase dělat hlupáka. Co je moc, to je moc. Začátek pracovní doby platí pro všechny, tedy i pro vás. Jak k tomu přijdou ostatní? Janota - úderem osmé hodiny sedí za stolem, Palečková - za dvacet let u firmy nezameškala ani minutu, Vokurka - ten, když je třeba, vysedává tu i po pracovní době. Naposled vám to toleruji, příště už bude zle - o lidi, jak známo, není nouze...“

Jako spráskaný pes se Božka šourá ke svému stolu a dává se do práce. „Schytala to, také se jí divím. Stojí jí to za to? Kdo to má pořád poslouchat?" Kolektiv kanceláře se ještě chvíli zabývá touto nemilou událostí a pak ztratí zájem. Janota se Skokánkem rozebírají poslední kolo hokejové ligy, Palečková s Malíkovou přetřípají nejžhavější drby z paneláku, Vokurka si připravuje své obvyklé ranní menu. Tiše, aby nerušili Božku v práci. Přišla pozdě, má co dohánět...

113

Pečivo pro babičku

„Už to víš, babi? Fanouš jde koncem června na tu operaci s kýlou. Je velká a už ji nemůže odkládat, povídal doktor. Taková kýla, to je prevít, víš? Nikdy nevíš, kdy se ozve,“ dozvídá se od své dcery. Pro babi to nebyla novinka, vždyť Fanouše vidí dennodenně. Nic neřekla, dceru srdceryvně objala, až ji to překvapilo.

„Neboj babi, to bude dobrý, věř mi. Jsou těžší operace, on to zvládne. A doktor snad taky. Já bych to až tak nehrotila. Škoda jen, že té práce přes léto pak moc nenadělá, když se bude muset šetřit.“

Ale babi dceřinu bezstarostnost nesdílela. Připomněla jí, že Fanouš už není nejmladší, vždyť operace se nemusí pokaždé podařit, po ní se může cokoli zkomplikovat a o případech, kdy se člověk neprobral z narkózy a stal se z něj nebožtík, už taky slyšela.

„Ale no tak babi, neber si to tak a nebul mi tady furt. Operace prostě být musí a hotovo! To kdyby nebyla, mohlo by to s Fanoušem dopadnout špatně, chápeš?“

Jenomže babi si pořád mlela svou. Hrabat se někomu v břiše prý není normální, když nejde o život a taky se stalo, že v těle pacienta zapomněli nějaký nástroj a to že prý hrozně moc bolí.

„Ale už toho mám dost babi, už se smiř s tím, že Fanouš na operaci půjde a basta! Ne, ne, žádné odkládání až budeš mrtvá, on potřebuje být zdravý co nejdřív a hotovo! Takže konec diskuzí! I tak tomu babi buď stále nerozuměla, nebo spíš nechtěla rozumět. Stejně ho ještě zkusí přemluvit, aby si to rozmyslel.

„Babičko, babičko, ach jo! Já z tebe fakt už nemůžu. Kdyby ses radši starala sama o sebe a nezapomínala zamykat dveře, zhasínat v předsíni a brát prášky, to by ti prospělo mnohem víc.“

Jenomže pokrok žádný. Babi se ke své dceři posmutněle schoulila a mezi pofňukáváním utrousila:

„No jo, to se ti to kibicuje, když Tobě Fanouš nenosí každé ráno housky...“

114

Neprolil krev nadarmo

„To dáš, chlape,“ říkal si Petr pod vousy, ačkoliv mu ještě skoro žádné nerostly, když poprvé vcházel do transfuzního oddělení. Jako vlastník vzácné krevní skupiny cítil, že si takové bohatství nemůže nechat jenom pro sebe. Chtěl udělat dobrý skutek a zároveň vytřít zrak všem posměváčkům, kteří mu neustále předhazovali, že nesnáší pohled na krev.

„Hlavně aby se mě sestřička nezeptala, jestli mi není špatně, protože pak se mi hned špatně udělá,“ říkal si v duchu Petr, když mu sestřička brala na zkoušku trochu krve, a snažil se myslet na něco příjemného. V tom stresu si však dokázal vybavit jen své oblíbené švestkové knedlíky, kterých se ale vždycky tak přejedl, až mu bylo špatně. „Další!“ zavolala sestřička a Petr s potěšením zjistil, že žije.

Pookřál a začal vyhlížet happyend. Předčasně. Při samotném odběru totiž omylem pohlédl na vak, ve kterém se pohupovala jeho krev. „Je vám špatně?“ zeptala se ho sestřička, která obcházela napíchnuté dárce, aby zjistila, jestli ještě žijí. Petr zatloukal, ačkoliv zbledl jako Lenin v mauzoleu. Přestože ve vaku vedle něj životodárná tekutina stále přibývala, krve by se v něm nedořezal. Potřeboval si dodat odvahu. Myslel na vojáky, co položili život za mír, na astronauty, co zůstali ve vesmíru, na lidi, co umírají hlady. Jak by asi reagovali, kdyby zjistili, že on selhal kvůli takové prkotině?

Konečně k němu přišla sestřička a vytáhla mu jehlu z ruky. Sedl si na postel a najednou ho polil studený pot. Věděl, že musí rychle sehnout hlavu, jinak omdlí. Sehnul se a začal předstírat, že si zavazuje tkaničky u bot, ačkoliv měl sandály. „Je vám špatně?“ zeptala se ho znovu sestřička. „To bude dobrý,“ pronesl bodře, vstal a zamířil ke dveřím. Na chodbě ještě udělal dva kroky a omdlel. Bohužel přitom tak nešikovně upadl, že si protrhl krční tepnu o deštník, který tu kdosi odložil. Sestřičky ho naštěstí nenechaly dlouho krvácet. Vrátily mu jeho krev a ještě přidaly další jako prémii.

Petr tak na vlastní kůži poznal, že kdo dává, získává mnohem víc, než kdyby jenom bral.

115

Nejsilnější fuk

Pepu zastavili kolegové při cestě domů z práce.

"Ahoj, pojď si také ověřit plíce. Děláme soutěž o nejsilnější fuk ve firmě."

Vzal do ruky jimi vyrobený kovový přístroj, sestávající z upraveného manometru, kolínka a náustku. Nadechnul se, co nejvíce to šlo, a zadul do otvoru.

"Kruci, Pepo, jsi opravdu borec. Jedna celá dvacet. Zatím se dělíš o první místo!"

Pepa vrátil zařízení a s blaženým pocitem se odebral k tramvajové zastávce. Měl domluvené rande s Jitkou a moc se těšil. Dobrá nálada vzala za své již za chvíli. Několik lidí jej začalo na ostrůvku zvědavě okukovat.

"Vždyť jsem se před chvílí holil a sprchoval," říkal si udiveně pro sebe.

Konečně přijela tramvaj. Pepa si sednul doprostřed vozu a sledoval dění za oknem.

"Co ti lidé na mě vidí, že bych byl dnes tak přitažlivý?" drala se mu z úst poznámka,když si opět všimnul nenápadných pohledů na jeho osobu. Jeho hypotéza všakdostala řádnou trhlinu, když na něj upozornil jeden klučina tři své spolužáky. Pepa byl rád, když vystoupil u tramvaje. Jitka už čekala na smluveném místě.

"Miláčku, ty ses líbal čertem?" neudržela svůj smích, když Pepu spatřila.

"Prosím tě, co se děje? Už v tramvaji na mě lidé koukali jako na Marťana."

"Však koukni," vytáhla Jitka z kabelky zrcátko a podala mu jej.

Pepa nechápavě koukal na svůj obraz a nevěřil svým očím. Pod nosem a do půlky tváře měl sytě černý nátěr, jako kdyby se zmaloval do maškarního průvodu.

"Ti šmejdi, mohlo mne hned napadnout, že ta soutěž bude nějaká ptákovina," peskoval Pepa svoje kolegy. Nyní už si byl jistý, že v záhadném zařízení byl nasypán grafitový prášek, který ve firmě používali. Také věděl, jak špatně se smývá z těla.

Aby nebylo všem potížím konec, oba byli tvrdě vyhozeni z dámského WC, kde chtěla Jitka svého milého polidštit. Pomohla až hodná prodavačka v drogerii.

Rande se však vyvedlo a Pepa nakonec odpustil i spolupracovníkům.

23.jpg

Autor: Kraťasy | pondělí 5.1.2015 8:00 | karma článku: 11.92 | přečteno: 1778x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 5.97 | Přečteno: 84 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 129 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 191 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1157

Psát budete vy :)

Devil.jpg

Devil.jpg

Formulář Microsoft Office 2010

Formulář Libre Office

 

Vaše texty bude posuzovat veřejnost a čtyři samozvaní porotci.

Za estrogen Štěpánka Bergerová a Lenka Chromá ... za testosteron Martin Hatala a Karel Boháček :)

 

SPONZOŘI

eReading

Karlovarský suvenýr

Pragoline

Agentura Mám Talent

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...