Kraťasy 22

19. 12. 2014 8:00:00
Blog přináší dvacátou druhou várku Kraťasů, možnost pro všechny zúčastnit se hlasování a zkusit tak posunout někoho vybraného do výběrové pětadvacítky.

106

Profík

38,7°C Ondřej se při pohledu na teploměr neubránil sebelítostivému úsměšku. No jistě, copak to mohlo být jinak? Smůla ho provázela celou amatérskou kariéru a nevynechala ho ani dnes, kdy se má svým fanouškům poprvé předvést v profesionální krasobruslařské show.

„Tak co, šampióne, jak je?“ do pokoje nakoukl Ondrův manažer. Podíval se na teploměr, pak na bledězeleného v posteli. „Můžeme to skrečovat. Ale tady už to není jenom odstoupení ze závodu...“ „Já vím, ve smlouvě mám penále. Ale nejde jenom o to, já dneska musím jet,“ prohlásil pevně Ondřej. „Ti lidi si koupili lístky kvůli mně, to jim prostě nemůžu udělat, chápeš?“

O pár hodin později Ondřej nastoupil na led. Nadopovaný léky proti horečce, slabý jak moucha. Cestou ze šatny se musel opírat o zeď. Vyprodaná hala ho přivítala velkým aplausem.

Dlouho tam stál, rozhlížel se po divácích a sál sílu z jejich víry, že teď uvidí mistrovskou jízdu. Pak zaujal úvodní pozici. Když zazněly první tóny hudby, náhle se ocitl v transu. Nechápal, kam z něj ta tíha spadla, ale byla pryč. Jako by ho někdo nadnášel, vytahoval vzhůru, dával sílu jeho odrazu, jistotu dopadu. Ani jednou se nespletl, zajel bez jediného pádu nebo škobrtnutí. Na konci nad tím sám nevěřícně pokýval hlavou.

Odměnou mu byl spíš vlažný potlesk a pár květin vhozených na led. Neměl sílu je sbírat, jenom se dvakrát uklonil a nohama najednou znovu těžkýma jak kámen se pomalu odrážel pryč z kluziště. Nikdo už neviděl, jak se za mantinelem zhroutil. Do šatny ho museli skoro odnést, ale oči mu zářily nejen horečkou. Toho dne Ondřej vyhrál sám nad sebou.

V první recenzi krasobruslařské show stálo: Pouze vrchol programu připravil divákům zklamání. Bývalý reprezentant ani na profesionálním ledě nesplnil očekávání, když předvedl jediný trojitý skok a o čtverný se vůbec nepokusil. Jeho toporné jízdě úplně chyběla jiskra. Příležitost napravit dojem v přídavku nevyužil a zřejmě zklamaný vlastním výkonem se ani přes opakované vyvolávání diváků na led už nevrátil.

Nejdoporučovanější diskusní příspěvek zněl: Zmrd rozmazlenej. Asi měl jako profík ve smlouvě jedinou jízdu, tak co by se namáhal.

107

Nestydatá

Popisovala jsem mu všechno, co bych s ním udělala. Popisovala jsem mu jeho nejtajnější fantazie a svoje nejtemnější obavy. Odumíraly mi prsty na nohou, moje tělo jakoby se roztříštilo a já zmizela. Svíjela jsem se v těch nejsladších křečích.

,,Chceš abych řekla, že každá holka je trošku nebo alespoň na chvíli kurva?" pošeptala mu do ucha když mu rukou zajížděla do kalhot.

Tajil se mu dech. Cítila jak se chvěje. Nervozita se mu sbírala do třísel a ústila mezi ně. Ztrácel zábrany. Dýchal hlasitěji. Zmocňovalo ho chtění, které nemělo konec. Věděla, že je to chvíle, kdy si může žena obtočit každého muže kolem prsteníku.

Svlékali se. Nedočkavě ji přitiskl na zem.

,,Máš rozkrok i v hlase, v bříškách prstů." vydechl. Cítila jak se třese po celém těle.

Její lopatky narážely o zem. Opojení jí proudilo v krvi. Prohýbala se, svíjela. Cítil její kůži v dlaních, na jazyku. Věděl kdy vzdychne tím dívčím a ženským, bolestí a blahem. Nezvladatelné propojení lidských těl jako když vybuchne sopka. Hloubka a síla, jaké může přijít jen na zlomek vteřiny, jinak by člověka roztrhala.

Usmála se na něj. Vrátil jí pousmání neschopen vyřknout slovo. Dokázal jen vydechnout.

108

Přijdu zase zítra odpoledne, lásko...

"Je nádherná, viď miláčku?"

"Ne, lásko - je ještě krásnější, než nádherná. A je ti tolik podobná!"

"Myslíš? Ale nosánek má tvůj, podívej se."

"Hmm, asi ano. Ale jinak jsi to celá ty, lásko."

"Chceš si ji pochovat?"

"Cože? To mohu?"

"Samozřejmě. Ale opatrně, miláčku."

"Bože, lásko, to je nádhera, dotýkat se poprvé v životě vlastního dítěte!"

"A určitě ne naposledy..."

"Cože?"

"No, sice poprvé, ale určitě ne naposledy."

"Ach tak, lásko. Myslíš, že jí do budoucna pořídíme ještě dalšího sourozence, ano?"

"Ano, miláčku. Přesně tak to myslím."

"A ty bys chtěla?"

"Moc. A ty?"

"Co je to za otázku, lásko? Samozřejmě, že ano!"

"Jsi sladký... Miluju tě!"

"Já tebe taky. Nemohu se dočkat, až vás budu mít obě doma."

"Neboj, za pár dnů se nás dočkáš. Teď ale budeš muset asi odejít, miláčku, vrací se sestřička. Už je čas."

"Dobře, ale zítra odpoledne přijdu zase. Spolehni se, lásko!"

"Budu se těšit. Moc!"

"Já taky, lásko."

Bylo přesně 16:00, neděle 5.srpna 1945, a návštěvní hodiny na porodnickém oddělení Městské nemocnice v Hirošimě právě skončily...

109

Probuzení

Probouzím se. Kde to jsem? Aha, jsem doma ve svém pokoji. Stále jsem na živu, i když od smrti mne dělí zřejmě jen tenká hranice. Venku je za oknem slyšet nepříjemné skřehotání ptáků. Nepřeji si nic jiného, než aby zmlkli. Nejlépe navždy. Místnost je přetopená, každý nádech je těžký, jako by měl být poslední. Vzduch je plný odéru těžkého nočního oddychování. Potřebuji otevřít okno, ale je to pro mne nadlidský úkol. Nejsem schopen se zvednout. Tak jsem slabý. Cítím se, jak kdyby uvnitř mé hlavy rostla hlava nová o něco větší než má. Začíná to být nesnesitelné. Tak takhle tedy skončím. Bez jakéhokoliv zájmu okolí zde ve své posteli zemřu. Mé rty a ústa jsou tak suché. Už si ani nevzpomínám, jak chutná čistá voda. Kdybych jen byl schopen se natáhnout alespoň pro sklenici té čisté vynikající vody. Mé tělo se proti mně spiklo. Žaludek se mobilizuje a hrozí válkou. Musím bojovat. Musím udělat první krok. Zkouším se posadit. Co dál? Musím zvládnout vše při jednom! Otevřít okno i se napít a pak zpátky ulehnout. Zvedám se z postele. Připadám si, jak kdybych své tělo ovládal nějakým nemotorným ovladačem. Otevírám okno a zvedám láhev s čistou vodou. Neexistuje nic lepšího, než čistá voda. Do pokoje začíná proudit vlahý vzduch a ven uniká ten těžký vydýchaný vzduch. Hned je to lepší, akorát ti ptáci jsou teď více slyšet. Odporná zpívající havěť. Měli by je zakázat. Opět mi začíná být hůře. Blahé pocity z čerstvého vzduchu a vody zmizely. Je to ještě horší a navíc je mi zima. Pomalu začíná přicházet nevyhnutelné. Přeji si zemřít. Chci zemřít, aby to už bylo za mnou. Je to tady. Musím zmobilizovat všechny síly a utíkat. Utíkat na záchod. Ach, jak jen jsou těžká rána opilcova.

110

Myšlenky učitelky

Adéla Svatá seděla ve svém kabinetu, který se nacházel ve druhém patře základní školy, kam nastoupila ihned po studiích na vysoké. V září začne její šestý školní rok v pozici učitelky přírodopisu. Po dobu prvních čtyř let jezdila do školy autobusem z opačného konce města, protože byla ještě svobodná a nebydlela pár minut od školy, jako nyní, kdy jí stačilo projít parkem, a byla ve škole. Poté, co se přehoupla přes třicítku, si připadala maličko starší a méně vitální. Už to nebyla ta mladičká a energická dvacítka, za kterou se otáčeli všichni muži od studentů po zralé padesátníky. Na druhou stranu musela uznat, že se viděla až příliš kriticky. Nebyla přece žádnou babičkou v důchodovém věku, ale pořád mladou ženou v nejlepším věku pro to, aby měla dítě. Otěhotnět v posledních letech nechtěla, protože její základní představa zněla: Přivést dítě do úplné rodiny se zázemím. Měla, kde bydlet, byla šťastně vdaná a vykonávala povolání, které si vysnila už jako malá holčička, když si s ostatními kamarádkami ze sousedství hrály na školu a ona vždy stála u tabule s křídou v ruce a malovala jim kytičky a zvířátka, zatímco kamarádky seděly u stolečku na malých židličkách a kreslily si to samé na papír. Řešila dilema, jestli kariéru učitelky přerušit a pořídit si dítě nebo ještě rok dva počkat. V jednatřiceti letech moc času na vyčkávání není. Biologické hodiny ji pomalu ťikaly hlasitěji a hlasitěji. Dítě nebo kariéra? A co na to její manžel Petr? Chtěl by dítě? Zatím o dítěti spolu nemluvili, ale jednou tohle téma přijde na řadu a budou ho muset rozseknout.

22.jpg

Autor: Kraťasy | pátek 19.12.2014 8:00 | karma článku: 7.77 | přečteno: 782x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Poezie a próza

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 13.90 | Přečteno: 187 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.50 | Přečteno: 195 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.91 | Přečteno: 125 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.07 | Přečteno: 190 | Diskuse

Pavel Liprt

Narozeninová ženuška má

Narozeninový věk se přece u dámy neříká, to bych byl opravdu hrozný nešika, můžete však snadno vyčíst z této básně, že je mi s mojí ženou už mnoho let krásně.

26.3.2024 v 11:07 | Karma článku: 13.75 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1157

Psát budete vy :)

Devil.jpg

Devil.jpg

Formulář Microsoft Office 2010

Formulář Libre Office

 

Vaše texty bude posuzovat veřejnost a čtyři samozvaní porotci.

Za estrogen Štěpánka Bergerová a Lenka Chromá ... za testosteron Martin Hatala a Karel Boháček :)

 

SPONZOŘI

eReading

Karlovarský suvenýr

Pragoline

Agentura Mám Talent

 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...