Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kraťasy 13

18. 11. 2014 8:00:00
Blog přináší třináctou várku Kraťasů, možnost pro všechny zúčastnit se hlasování a zkusit tak posunout někoho vybraného do výběrové pětadvacítky.

061

Kraťas

Byla to má tajná láska. Diskrétně, pod peřinou, s čelovkou na hlavě jsem jí hltal. Tak intenzivně, až mě z toho rozbolely prsty i oči.

Ale od začátku.

Jmenovala se poeticky. Štěpánka.

Její knižní prvotina popisovala skutečné i smyšlené příběhy mužů, kteří prošli její ložnicí. Každá kapitola tak pojednávala o jedné, více či méně podařené lovestory. Kniha měla 29 kapitol. Chtěl jsem se stát její 30. kapitolou. Tou poslední a nekonečnou.

Vypátrat adresu autorky bylo snadné. V době Internetu a veřejných záznamů v obchodních rejstřících úkol na deset vteřin.

Cesta do Karlových Varů probíhala příjemně i díky kyticí růží, které svým počtem zdvojnásobovaly její věk. Dnes večer bude má.

Do svého bytu mě pozvala bez skrupulí. Již z pohledu mých očí u dveří poznala, že dnes to bude pro nás oba výjimečné. Stačilo mlčet. Svlékla se a pokynula ať také tak učiním.

Probodávala mě pohledem, když jsem ze svého těla svlékl poslední kus oděvu.

Když jsem přistoupil blíže, sáhla po malém notýsku, který rozevřen ležel na jejím nočním stolku společně s tužkou. Něco si v něm poznamenala a stáhla ke mně obě ruce.

Kdysi to byla má tajná láska. Diskrétně, pod peřinou, s čelovkou na hlavě jsem jí hltal. Tak intenzivně, až mě z toho rozbolely prsty i oči.

Pokračování její knihy vyšlo zanedlouho. Název 30. kapitoly zněl jednoznačně:

Kraťas.

062

Návštěva

Nevěřil svým očím, když otevřel dveře. Ležela tam. Štípnul se do ucha, aby se ujistil, že nespí. Nespal. A ona tam opravdu byla. Opatrně ji zatahal za ruku. Nic. Trochu do ní kopnul. Zachrčela. Ulevilo se mu, už se začal bát. Byl takový smolař, že by se nedivil, kdyby byla mrtvá. Pro jeho život by to bylo typické, konečně se objevila a hned by exla. Čekal na to takovou dobu. Na to, až za ním přijde. Až ji konečně uvidí. Netušil, že u toho bude v bezvědomí, ale o to lépe.Chytil jí za kotníky a dotáhl do chodby. Ženská. Skutečná ženská. Ženská u něj v bytě. Znova zachrčela, trochu zaslintala a pak otevřela oči. Dívala se na něj a vzpomínala, jestli ho zná.Byla zmatená. Podal jí polštář, pomohl jí posadit se a slabým hláskem promluvil: Neboj se, tady si v bezpečí." Dívka se postavila, trochu se zakymácela, ale ustála to. Vypadala krásně. Sice měla opuchlý obličej, rozmazané šminky, zmačkané šaty, ale byla krásná. Krásná a živá. Rozhlédla se okolo sebe. " Mám hlad," řekla. " Rychle jí přichystal kousek chleba se salámem. Moc se na to netvářila. Asi je pěkně zhejčkaná, Dokonce trochu zalitoval, že se probudila. Neochotně jí natočil skleničku vody. " Nic jiného tu nemáš? " otravovala dál. Drze vstala a začala otvírat skříńky v kuchyni. " Přestaň" zařval vysokým hlasem. Podívala se na něj tím pohledem co nesnášel, kolikrát už ho viděl. Ale to tedy ne. Nemusí si to nechat líbit Už ne. Atmosféra v bytě houstla. " Měla bych už jít," pronesla. " Jak jít? Přišla si za mnou, našel sem si tě, si moje a zůstaneš tady:" Doběhl ke dveřím, zamkl je a klíč si strčil do kapsy u kalhot. Stála tam a dívala se na něj. Tetelil se blahem. Má jí v hrsti. Patří mu. Záleží jen na ní, co bude dál. Otevřela ledničku a našla v ní lahev s vodkou. Odšroubovala víčko a napila se přímo z flašky. Tři, čtyři loky. Pak lahev zavřela, dala si jí do podpaží a šla k němu. Dívala se mu do očí. Uhnul. "Dej mi ten klíč," řekla." Pomalu jí ho podál.Odemkla si a hodila na něj opovržlivej pohled. " Proč," zeptal se. "Protože si debil," odpověděla mu. Po cestě dumala, jak se mohla takhle zlískat a jak se do toho divného bytu dostala.

063

Zpověď zrzavé mrchy

,,Závislá a sobecká mrcha"- těší mne. Vás asi moc ne a ani ty, kterým jsem zlomila srdce. A že jich nebylo málo.
Celé dětství jsem byla jako kluk. V pubertě jsem hledala lásku, ale nenacházela. Pak přišla první pusa, první sex, první vztah. Kluci o mne začali pomalu, ale jistě jevit zájem.
Milovala jsem zamilování!
To šimrání v žaludku, motýlci v břiše, úsměv vytištěnej na tváři a pocit, že se vznášíte. V každém zamilování jsem hned viděla vztah. Po pár měsících však zamilovanost vyprchala, motýlci uletěli a já cítila potřebu té ,,drogy." A tak jsem začala hledat.
Bylo mi dvacet, když jsem poprvé zahla. Po pár měsících zahýbání, což byl pro mne ohromný adrenalin – rozchod s přítelem. A znova! Vyprchalo zamilování, babočky uletěly a já se zamilovala do dalšího kluka. Po několikátém rozbitém vztahu jsem si začala uvědomovat, že jsem závislá na zamilovanosti! Myslela jsem si, že když se vdám a budu mít dítě, že se to změní. Vzala jsem si hodného kluka, který se ve svých sedmadvaceti letech prvně zamiloval a hned mě požádal o ruku. Na svatební cestu jsme jeli do Itálie – tam jsem se zamilovala i já, ale do Itala. Zamilovat se na svatební cestě do někoho jiného, to je na hodně facek nebo na psychologa!
Skoro dva roky jsem létala tajně do Itálie. Oba dva jsme byli ve svazku manželském. Než - než on řekl své manželce, že mě miluje a chce se rozvést. Spolykala prášky! Naštěstí ji zachránili a já milenecký vztah ukončila. Po čase jsem poznala dalšího Itala. Zdálo se mi to jako osud. Rozvedla jsem se. Druhý Ital byl strašně hodný, stejně jako můj ex manžel a to mě mělo varovat. Já nemůžu mít hodného partnera. Potřebuji pevnou ruku a přistřihnutá křídla. Věřila jsem, že teď to bude to pravé. Po pár letech v Itálii se však má závislost dostavila zase. I v Itálii, stejně jako v Čechách, začala jsem lámat srdce na počkání. Teď mám nad sebou pevnou ruku z jižní Itálie a přistřihnutá křidla. Snažím se - snažím se co to jde nepoddat se té droze. Občas si k ní jen z dálky přičichnu, občas vidím proletět nějakou babočku, ale zatím se držím. Otázkou je ,,za jak dlouho se zase objeví ta zrzavá mrcha?!"

064

Souboj

Léto, studentská chmelová brigáda a po práci relaxace v místní hospodské ozdravovně. Žádné starosti, pivo jako křen a přijít slíbily i naše holky. Jedno piva, dvě, tři, pořád nepřicházely a tak jsem šel aspoň na záchod. Jenomže kousek od stolu jsem se srazil s chlapíkem a krk bych za to dal, že on nabral mě a ne já jeho. Strčil do mě, cože si to dovoluju, že náplavy jako jsme my tady nepotřebujou a ať se mu omluvím. Moje obligátní „sorry vole“ mu ale nestačilo a prý si to s ním mám jít vyříkat ven. Tam se mi s plným močákem zrovna dvakrát nechtělo, ale když si chtěl povídat, tak jsem tomu buranovi něco řekl:

„V pohodě, kámo, ale asi bys měl dopředu něco vědět. My všichni jsme tady ze sportovních tříd se zaměřením na bojové sporty. Každý den tvrdě makáme – třískáme sebou o zem, pliveme krev, prorážíme cihly a hlavou běháme proti betonové zdi. Třeba já jsem letošní juniorský mistr Evropy v thajském boxu a můj kámoš od stolu byl třetí. Ten další je boxer, který k nám právě přestoupil z ukrajinského Lvovu, protože tam neměl konkurenci. U nás se ale jenom trochu ohřeje, a až nás všechny zmlátí a naučí se řeč, potáhne za černochama do Ameriky. Oba nás pozorují a jak vidíš, už teď jsou docela nervózní a čekají, jestli je nezavolám. Mohl bych to udělat, ale to bych se u nich hodně shodil. Takže půjdem ven a dáme si to na férovku jenom my dva, jak navrhuješ. Ale dovnitř se pak vrátím už jenom já a s kamarádama se ti budem smát jak jsi vypatlaný, žes mi nevěřil,“ a natěšeně jsem si dýchl do dlaně a dával pozor, abych správně sevřel pěst, tedy palce do dlaní neschovávat. Ten místní vůl tam stál jako opařený a až po chvíli z něj vypadlo.

„Taky sorry, vole!“ a docela rychle zaplul ke svému stolu a já konečně mohl na záchod.

„Ty kámo, co jsi s ním měl?“ ptali se mě pak kluci.

„Právěže nic, jenom mi to po třetím pivu nějak moc kecá.“

065

Dědečku!

Ahoj dědo! Jak se tu máš v domě důchodců, no povídej.

To je dost že se na mě přijde někdo podívat, já tu už nemám moc zábavy hochu, to víš. Tak aspoň ty mi něco řekni, já už poslední dobu jen čumím na tu blbou televizi, nic moc, však víš co tam je.

Jo dědo, já vím.

A copak děláš, kamarádi, škola, holky a tak?

Jooo to jo, škola normálně, kámoši také, no holky, musím ti povědět. Tuhle jsme sbalili nějaké holky když jsme byli na jednom koncertě, teda super holky, a my jsme se teda dali s nima do řeči, no, byla sranda, a tak jsme si dali nějaký ty piva, pak něco silnějšího, holky nasávaly, ne že ne. A pak aniž bysme se museli nějak snažit se na nás začaly lepit. No náramný, ne že ne. Mely takové pěkné zadečky, jak z časopisu pro pány, však víš dědo, a vepředu, no nádhera. A my teda šli na věc, jeden kamarád měl volný byt, rodiče byli na návštěvě příbuzných, a tak se to hodilo.

No to si měl vidět dědo! To byly prostě divošky, a pak ráno, ještě před snídaní ony zase chtěly....

Dědoooo! Ježíšmarjá.... ty nemůžeš dejchat nebo co??? Dědo...sestři! Dědovi je špatně nebo co, nemůže dýchat, že by infarkt?

13.jpg

Autor: Kraťasy | úterý 18.11.2014 8:00 | karma článku: 8.80 | přečteno: 782x

Další články blogera

Kraťasy

Kraťasy - Judgment Day :)

Tak bezva. Dostal jsem ocenění za Kraťasy a ... mám z něj radost.

29.4.2015 v 8:00 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 400 | Diskuse

Kraťasy

Kraťasy – a vítězem se stává…

... ještě to trochu prodloužíme, co říkáte? A proto: nejdříve se sluší poděkovat. Autorům za účast, hlasujícím čtenářům za zájem, sponzorům za ceny, redakci idnes.cz za mediální podporu a možnost zprostředkování této minipovídkové soutěže.

9.3.2015 v 10:00 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 1156 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 6.21 | Přečteno: 190 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 133 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 245 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 12.83 | Přečteno: 761 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 221 | Diskuse
Počet článků 32 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1148

Psát budete vy :)

Devil.jpg

Devil.jpg

Formulář Microsoft Office 2010

Formulář Libre Office

 

Vaše texty bude posuzovat veřejnost a čtyři samozvaní porotci.

Za estrogen Štěpánka Bergerová a Lenka Chromá ... za testosteron Martin Hatala a Karel Boháček :)

 

SPONZOŘI

eReading

Karlovarský suvenýr

Pragoline

Agentura Mám Talent

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.